Pepíček

Profesor k manželce: „Neviděla jsi moji tužku?”
„Máš ji za uchem.”
„A za kterým - levým nebo pravým?”

Kyberneťan je kybernet, který se jmenuje Ťan.

Učitelka češtiny trpělivě vysvětluje: „To 317 až 320 za Fráňou Šrámkem je stránka, kde tohoto spisovatele najdete v učebnici, ne jeho životní data!”

Apoštolové byli televizní hlasatelé.

Gobsecka napsal Flubber.

Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i o narození dědečka a babičky.
O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: „Napsat toto pojednání bylo velice obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”

Učitelka se ohradí na Jeníka: „Co blbneš s tím kapesníkem?”
„Říkala jste, že si mám utřít nos,” povídá hoch, „tak si ho třu... a třu... a třu...”

Při hodině zeměpisu vznikla nová země: „Čečenskoslovensko.”

Učitel: „Pověz nám, Pokorný, jak dlouho byli Adam a Eva v ráji?”
„Až do podzimu.”
„Proč, až do podzimu?”
„Protože dřív nebyla jablka zralá.”

Bydlí dva kamarádi na kolejích. Jednoho dne povídá jeden druhému: „Ty, poslyš, nemohl bys dneska vypadnout a přijít až k ránu? Dneska totiž za mnou má přijít moje holka.”
„Samozřejmě, no problem!”
K ránu se tedy vrací na kolej, otevře dveře do pokoje a vidí pěknou spoušť. Celý pokoj je zapařený, okna zamlžená, prostěradlo propocené a na posteli leží zničený kamarád. A tak se zeptá: „Tak co, dobrý?”
„Desetkrát!”
„A ona?”
„Nepřišla!”